Řezník - Nejsmutnější člověk ze všech text písně (lyrics)
[Řezník - Nejsmutnější člověk ze všech text písně lyrics]
Nikdy jsem se neuměl radovat ze života
Nikdy jsem necejtil to, co ostatní lidi cítí
Jenom strach, úzkost a temnota
Nemůžu se vymotat ze svejch vlastních sítí
Jsem nejsmutnější člověk ze všech
Dochází mi dech
Vítr v zádech mě předběh a srazil na zem
Jsem sám sobě katem
Schizofrenik, sdílím lebku s psychopatem
Škola mě nebavila, vždycky mě srala
Omezovala celej život už od mala
Doufal jsem ve změnu
Že konečně příjde štěstí
Ale je furt v nedohlednu
Je to pořád píčou ke zdi
V létě jako v lednu jsem chladnej a blednu
Hlavu si setnu, mířim po spirále ke dnu
Když si v tramvaji sednu a vidím lidi se smát
Jen tak hudbu poslouchat řvát a tancovat
Nedokážu pochopit
Kde se v nich bere ta energie
Když vidím štěstí druhých upadám do letargie
Je se mnou něco špatně
Jak kdybych byl jinej druh
Vidím svět matně necítím vůni, ale puch
Jsem jako duch mezi všema těma lidma
Otravuju vzduch, atmosféra je bídná
Pořád mluvim o smrti, vraždách a hnusu
Vyvalí se nějaký svinctvo vždycky
Když otevřu pusu
Tolik o tom mluvim, že už neznám nic jinýho
Všem přeju to nejhorší, hlavně nic dobrýho
Mý myšlenky jsou černý
Nikdy nezažil jsem radost
Pocit vyhoření mě ohlodal až na kost
Jsem nejsmutnější člověk ze všech
Dochází mi dech
Vítr v zádech mě předběh a srazil na zem
Jsem sám sobě katem
Schizofrenik, sdílím lebku s psychopatem
Utíkaj roky, život plyne před očima
Zápach ze stoky se drží jak rakovina
Nepřichází štěstí, pořád se mi těžko vstává
Nic dobrýho nevěstim, beznaděj nepřestává
Od mala vím, že nepatřím na tenhle svět
Nezapadám nikam, jak už jsem jednou řek
Kolik toho člověk muže za život vydržet
Kolik hnusu a depek si za život musí vytrpět
Jak roste věk přibejvaj na duši šrámy
Umíraj blízký lidi, mokvaj starý rány
Bejt tu navěky, z toho by mi asi mrdlo
Ale představa smrti, ta mi taky svírá hrdlo
Já nemůžu se s ní smířít
Proto musím smrtí vířit proto dělám to
Co dělám a mít denně na talíři
Řezník je štít s kterým jdu naproti smrti
Nejlepší obrana je útok
Proto v trackách vraždim děti
Proto vraždim lidi, rapuju o zabíjení
Jediná zkurvená jistota na tomhle
Světě stejně není
To se nezmění dokavaď nezanikne bytí
Už o tom zase mluvim
Chytám se do vlastních sítí
Nikdy jsem se neuměl radovat ze života
Nikdy jsem necejtil to, co ostatní lidi cítí
Jenom strach, úzkost a temnota
Nemůžu se vymotat ze svejch vlastních sítí
Jsem nejsmutnější člověk ze všech
Dochází mi dech
Vítr v zádech mě předběh a srazil na zem
Jsem sám sobě katem
Schizofrenik, sdílím lebku s psychopatem
Nikdy jsem necejtil to, co ostatní lidi cítí
Jenom strach, úzkost a temnota
Nemůžu se vymotat ze svejch vlastních sítí
Jsem nejsmutnější člověk ze všech
Dochází mi dech
Vítr v zádech mě předběh a srazil na zem
Jsem sám sobě katem
Schizofrenik, sdílím lebku s psychopatem
Škola mě nebavila, vždycky mě srala
Omezovala celej život už od mala
Doufal jsem ve změnu
Že konečně příjde štěstí
Ale je furt v nedohlednu
Je to pořád píčou ke zdi
V létě jako v lednu jsem chladnej a blednu
Hlavu si setnu, mířim po spirále ke dnu
Když si v tramvaji sednu a vidím lidi se smát
Jen tak hudbu poslouchat řvát a tancovat
Nedokážu pochopit
Kde se v nich bere ta energie
Když vidím štěstí druhých upadám do letargie
Je se mnou něco špatně
Jak kdybych byl jinej druh
Vidím svět matně necítím vůni, ale puch
Jsem jako duch mezi všema těma lidma
Otravuju vzduch, atmosféra je bídná
Pořád mluvim o smrti, vraždách a hnusu
Vyvalí se nějaký svinctvo vždycky
Když otevřu pusu
Tolik o tom mluvim, že už neznám nic jinýho
Všem přeju to nejhorší, hlavně nic dobrýho
Mý myšlenky jsou černý
Nikdy nezažil jsem radost
Pocit vyhoření mě ohlodal až na kost
Jsem nejsmutnější člověk ze všech
Dochází mi dech
Vítr v zádech mě předběh a srazil na zem
Jsem sám sobě katem
Schizofrenik, sdílím lebku s psychopatem
Utíkaj roky, život plyne před očima
Zápach ze stoky se drží jak rakovina
Nepřichází štěstí, pořád se mi těžko vstává
Nic dobrýho nevěstim, beznaděj nepřestává
Od mala vím, že nepatřím na tenhle svět
Nezapadám nikam, jak už jsem jednou řek
Kolik toho člověk muže za život vydržet
Kolik hnusu a depek si za život musí vytrpět
Jak roste věk přibejvaj na duši šrámy
Umíraj blízký lidi, mokvaj starý rány
Bejt tu navěky, z toho by mi asi mrdlo
Ale představa smrti, ta mi taky svírá hrdlo
Já nemůžu se s ní smířít
Proto musím smrtí vířit proto dělám to
Co dělám a mít denně na talíři
Řezník je štít s kterým jdu naproti smrti
Nejlepší obrana je útok
Proto v trackách vraždim děti
Proto vraždim lidi, rapuju o zabíjení
Jediná zkurvená jistota na tomhle
Světě stejně není
To se nezmění dokavaď nezanikne bytí
Už o tom zase mluvim
Chytám se do vlastních sítí
Nikdy jsem se neuměl radovat ze života
Nikdy jsem necejtil to, co ostatní lidi cítí
Jenom strach, úzkost a temnota
Nemůžu se vymotat ze svejch vlastních sítí
Jsem nejsmutnější člověk ze všech
Dochází mi dech
Vítr v zádech mě předběh a srazil na zem
Jsem sám sobě katem
Schizofrenik, sdílím lebku s psychopatem